30.07.2024 medium.seznam.cz
Pavla Čechová, 99%
Odkaz na originál
Nikdo není doma prorokem, říká jedno staré biblické úsloví. O knězi a profesoru filozofie Tomáši Halíkovi do velké míry platí.
Článek
Slavná britská Univerzita v Cambridgi pořádá konferenci o českém filozofovi, sociologovi a také teologovi Tomáši Halíkovi. Pro velkou část české veřejnosti je to velké překvapení. Halík je přitom už dávno ve světe známou osobností, která přednáší po celém světě a jeho knihy vycházejí v mnoha zemích. Přeloženy byly do mnoha jazyků, kromě angličtiny, němčiny, italštiny, španělštiny, italštiny, maďarštiny a polštiny vyšly kupříkladu i v nizozemštině, slovinštině, korejštině či čínštině. Všude tam se dílo současného českého náboženského myslitele čte a také je tam často zván na přednášková turné.
V českém prostředí je znám především jako občasný komentátor politického dění či „rebel“ uprostřed české katolické církve, který neváhá kritizovat nešvary „ve vlastním domě“. Opakovaně se tak dostal do rozporu například s emeritním arcibiskupem Dominikem Dukou a jeho blízkým okolím. A trnem v oku je i některým politikům, a to zejména vysloužilým politickým praktikům z „devadesátek“, kteří kritiku ze strany občanské společnosti nikdy neuznávali a názory veřejných intelektuálů odjakživa nepokrytě opovrhovali. Z tohoto prostředí pochází také několik konspiračních teorií, které tito lidé o Halíkovi šířili. Zřejmě nejbizarnějším z nich je tvrzení, že Halík je falešný kněz, který vysvěcen nikdy nebyl.
Hlavně vysokoškoláci
Na rozdíl od politiků se s osobností Tomáše Halíka zblízka seznámili mnozí vysokoškoláci studující v posledních třech dekádách v Praze. Zvláště v 90. a v nultých letech bylo téměř nemyslitelné nepřijít si alespoň jednou za dobu svých studií poslechnout Halíkovo kázání do kostela Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu. Kostel býval vždy naplněný k prasknutí zejména během večerní mše, na kterou přicházeli zejména studenti vracejí se ze svých rodných měst a vesnic na studentské koleje.
Zatímco pro někoho šlo jen o „módní záležitost“, pro jiné se stalo toto místo a setkání s „duchem“ farnosti naprosto zásadním okamžikem. Jeho homilie, ve kterých reflektoval víru a náboženství ve světle současného poznání a výzev, měly vždy velký společenský přesah. Evangelijní příběhy vykládal s pomocí hlubinné psychologie, které se jako vystudovaný psycholog dlouho věnoval, ale i poznatků z filozofie, sociologie, religionistiky či politologie.
Jako výborný znalec literatury a vážné hudby své mešní proslovy rád prokládal i velkými příběhy pocházející z těchto oblastí. Čerpal ale i ze svých životních zkušeností, ke kterým patřila i zkušenost s prací psychologa v protialkoholní léčebně. V jeho kázání bylo znát, že má zkušenost jak ze suterénů lidské společnosti, tak z těch nejvyšších a nejvíce duchovních. Pro mnohé studenty se tak stala pražská Akademická farnost druhou univerzitou, jiní mladí lidé tu vyměnili svou ještě dětskou víru za víru dospělou. Je nepochybné, že mnoho absolventů pražských univerzit zůstalo tímto místem a osobností Tomáše Halíka, ovlivněno na celý život ať už je to později zaválo kamkoliv.
Halíkův dosah ale nezůstal omezen jen na kostel. Zejména díky jeho knihám si k němu a k jeho myšlenkám našlo cestu daleko více lidí. A to i v zahraničí. Tam byl Halík rozsáhle překládán a následně i zván. Nepřekvapí, že ho pojí přátelství či známost s mnoha světovými mysliteli či duchovními vůdci různých náboženství, mezi které patřili poslední tři papežové i dalajláma, který Halíkův kostel opakovaně navštívil. Halík se zabývá také dialogem s jinými duchovními tradicemi a snaží se hledat to, co je spojuje. V cizině získal také celou řadu ocenění, z nichž nejznámější je Templetonova cena z roku 2014, která mu byla udělena za pokrok ve výzkumu v duchovní oblasti. Disponuje mnoha čestnými doktoráty a dalšími uznáními z mnoha světových univerzit.
Jsi kněz, tak mlč!
Konference, která na Univerzitě v Cambridge proběhne 12. a 13. prosince tohoto roku, nese název Tomáš Halík. Konference na Univerzitě v Cambridge a jejím tématem je Halíkovo dílo, život a také jeho výzkumné zájmy. Pořadatelé zmiňují, že se zabývá důležitými otázkami jako je ateismus, sekularizace, pluralismus a také budoucnost víry a církve. Nezapomněli zmínit ani to, že jde o významnou českou osobnost, jež byla „poradcem Václava Havla, podílela se tak na demokratické obnově své země a dodnes zůstává významnou osobností veřejného života…“.
Konference má být příležitostí k ocenění jeho osobnosti i jeho dosavadního života. Vystoupí na ní významné osobnosti jako je například filozof a emeritní profesor Univerzity v Oxfordu Charles Taylor, který se také zabývá filozofií náboženství a i on byl v minulosti oceněn Templetonovou cenou. V současnosti Univerzita v Cambridge, stejně jako Filozofická fakulta v Praze vyzvala další akademiky, kteří se Halíkovým dílem zabývají, aby se přihlásili na konferenci se svými referáty.
V kontrastu s přijetím Halíka v zahraničí se ale v Česku podobného uznání nikdy nedočkal. Alespoň ne od většinové společnosti, která má tendenci vnímat jej především jako kněze, který z principu nemá právo vyjadřovat se ke společenskému a politickému dění. Jde zřejmě o zakořeněné obavy z klerikalismu i český odpor k elitám a intelektuálům, který v české společnosti přetrvává i 35 let po revoluci.
Halík se ale ke společenskému dění i dění v církvi stále vyjadřuje, a to jednoduše proto, že ho nepřestávají zajímat a na rozdíl od většinové společnosti to vnímá jako svůj úkol. Halík nemá problém vyjádřit se i k tématům, která jsou značně kontroverzní a je jasné, že si jimi udělá spíše další nepřátele. Tak se stalo i letos v zimě, kdy se vyjádřil k izraelsko-palestinskému konfliktu a postavil se na stranu trpících civilistů v Pásmu Gazy. V české společnosti, která je vždy na straně Izraele a mnohdy si to vysvětluje tak, že izraelská politika je prakticky nekritizovatelná, tím vzbudil značný rozruch. Ostatně, za zlé mu to měla i řada jeho příznivců a farníků.
Popudil proti sobě také nejvyšší představitele církve, což se ale stalo opakovaně a z mnoha dalších důvodů. Když v roce 2018 Dominik Duka kritizoval Divadelní svět Brno, na kterém se v jedné z divadelních her objevila scéna, ve které Ježíš znásilňuje muslimku, a následně soudně žádal omluvu za zásah do osobních práv, měl Halík jiný názor. Uvedl, že „hra se mu sice také nelíbila, ale cílem cool theatre není se líbit a bavit, nýbrž provokovat k myšlení“.
Duka Halíkův pohled těžce nesl a ve stejném roce mu udělil dokonce napomenutí. To se mělo týkat především názorů na Istanbulskou úmluvu, kde se oba muži názorově také liší. Důvodem veřejné výtky pak měl být fakt, že „ve svých mediálních vystoupeních napadá stanoviska vydaná k různým aspektům veřejného života jeho biskupem“. Když se spor s brněnskými divadly v roce 2021 dostal až k Nejvyššímu soudu, ten Dukovo dovolání zamítl. Jako odůvodnění využil i Halíkova slova, která dokládají, že představení „neuráželo všechny křesťany“, jak tehdejší arcibiskup tvrdil.
Halík skutečně není doma prorokem. A to ve smyslu vlastní země, ale ani v podobě domova symbolického, jímž mu je česká část římsko-katolické církve. Uznání, kterého se mu dostává ve světě, je ale dostatečným „lakmusovým papírkem“ k tomu, abychom pochopili, že Tomáš Halík je osobností, jejíž význam přesahuje naše domácí spory i velikost rybníčku, ve kterém se zde pohybujeme.
Zdroje:
Vlastní vzpomínky autorky na Akademickou farnost
Jandourek J.: Ptal jsem se cest, Praha 1997
Halik.cz